Rozhodla jsem se prodloužit tuhle kapitolu, jelikož byla krátká až oči bolely:D

stejní, ale jiní:

"kdo.." chtěl se zeptat Don, ale jeho vlastní kopie ho přerušila. "Pššt, vše vám vysvětlím" šeptl. Don tedy ztichl a znovu se zaposlouchal do rozhovoru průvodkyně...

 "...Dobrá tedy. Chci, abyste co nejříve zjistila, o co mu jde." Domluvila žena na obraze. A Ania jen přikývla, otočila se a kráčela směrem k Donovi. Don nevěděl, co má dělat a bezradně zašilhal ke svému dvojníkovi. Ten němě naznačil, že má zůstat tam, kde je. A když se Ania dostala do blízkosti neznámého, skočil a obratně jí zacpal ústa, aby nemohla křičet. Kývl na Dona, aby mu pomohl. Don nevěděl, co má dělat a stál celý přimražený na místě. "Dobrá, vrátím se pro vás" řekl pobaveným tónem druhý Don.

Ania měla vykulené oči hrůzou, ale nesnažila se nijak bránit. Ani když jí naznámý pobídl k jednomu z obrazů. Tiše cosi zamumlal, pak třikrát zaklepal na rám obrazu a ten se k Donově úžasu otevřel.

Ania i její únosce vlezli do tunelu za obrazem a potom se Donovi ztratili ve tmě...

"Tak a dost!" Už toho má plné zuby! Dneska toho už viděl až až. Už toho měl plnou hlavu. Otočil se na podpatku a vyrazil směrem k východu.. Ano východu tohole zámku, který si zněj tropil blázny. Vyběhl na svěží noční vzduch a utíkal dál ke svému autu. Nastartoval a rozjel se, co nejdál od tohohle místa. "Promiň" šeptl někdo vedle něj. Donovi se nachvíli zastavilo srdce. Pomalu pomaličku se otočil. Jasně, byl tam zase on. "Zastav poručil muž tiše." Don se zamračil  " Dobrá, jen když mi slíbíte, že vystoupíte a dáte mi pokoj." Vzdychl "Ne to nemůžu, jste v nebezpečí a já  vás nemůžu nechat odjet domů."