Ráda bych na tento blog psala krátké povídky, nejdřív bych však ráda věděla, jestli se vám líbí, jak píši a tak vám na ukázku ukážu pár mých starých slohů ze školy. Prosím, napište upřímně, jestli jo nebo ne. Samozřejmě to není nic moc, protože témata jsou předem daná, takže kdybych něco vymýšlela jen tak, bylo by to asi lepší, je to je na zkoušku.
Vaše Lucinda
1) "Já a válka"... je to už rok starý, tak sami posuďte:
Než jsem tento sloh začala psát, nemohla jsem na toto téma vůbec nic vymyslet, jelikož se mě válka nedotkla. Ale až po vyprávění dědy babičky i brababičky jsem si začala uvědomovat, jak asi žili lidé za válk
.
Já jsem dnes nespokojená, protože jsme postavili dům, ale ještě mu chybí fasáda... Ale mému dědovi jednoho dne spadla do domu bomba. A já se tady zahazuji s nějakou fasádou, zatímco děda byl rád, že mu nespadly na hlavu stěny a střecha!
Mojí prababičce bylo 20 let, když se osvobozovala Praha (konec války). Tehdy pracovala jako zdravotní sestra. V té době padaly v Praze samé bomby a umíraly denně stovky mladých vojáků. Vždy jen přijel do nemocnice náklaďák plný těch vojáků (mrtvých i živých!!!) a prababička je měla s ostatními sestrami rozdělit. Mrtvé házely na hromadu a živé na sál! V dnešní době si lékaři stěžují na těžkou práci a já si myslím, že by jim měl někdo vyprávět, jakou hroznou práci museli dělat doktoři za osvobozování Prahy. Možná by pak změnili názor...
Jsem opravdu šťastná, že žiji v míru, ale zároveň si uvědomuji, že všechny státy nežijí v míru... Dokážete si představit děti žijící ve válce? Fotky zkrvavených a často i postřelených dětí, ale dokonce NEMLUVŇAT mi nahánějí husí kůži. Když nějaké dítě přežije válku bez zranění, i tak ho válka nějak poznamená. Ne fyzicky, ale psychicky!! Od pradávna ve světě panovaly války ... např. Sumerové podlehly Akkadům, Akkadové Asiřanům ... Mykény Dórům atd. Nejde zařídit svět bez těch krutých válek??! Proč se jednotlivé státy nespokojí se svým územím a nepřestanou se navzájem dobývat?! Vždyť válkami ničí to, co lid do té doby budoval? Tak se zamyslete, jsou války k něčemu?
2) Ve škole jsme dostali pitomý téma, tak jsem ho zpracovala tak trošičku po svém ... "Můj kraj":
Když se řekne "můj kraj", většině z vás se zajisté vybaví různé památky, přírodní krásy a hodnoty, na které je váš kraj pyšný. Dlouho jsem přemýšlela, o čem bych měla psát a pátrala po charakteristikách mého kraje. Ne že by můj kraj, tedy kraj Středočeský, neměl hodně krásných míst a památek, ale pořád jsem nepřicházela na to, co by bylo hlavní myšlenkou mého slohu. Nepřišlo mi totiž zrovna kreativní psát například: V mém kraji se nachází hrady: Karlštejn, Křivoklát, Kokořín, Šternberg nebo také zámek Dobříš. A tak jsem přemýšlela dál ... Napadlo mě například, že bych mohla popisovat místa, na která ráda chodím, ale to mi také nepřišlo jako to pravé ořechové.
A pak BUM a bylo to. Konečně jsem na to přišla. Kdybych totiž popisovala památky Středočeského kraje, měla bych tento sloh nazvat Náš kraj, ne můj. Uvědomila jsem si totiž, že pro mě můj kraj necharakterizují památky, ale lidi, které mám ráda, bez nich bych se totiž v žádném kraji necítila dobře. Opravu můj kraj tvoří moje rodina a moji přátelé. Každý jejich úsměv je jako nový strom, plod nebo kvítek a dohromady tvoří ten nejkrásnější kraj, můj kraj.
Tak abych o mém kraji teď také něco řekla:
Jednou z hlavních krás MÉHO kraje je moje rodina, do které patří můj táta Zdeněk a moje máma Katka, kteří jsou mi vždy oporou, mají mě rádi, i když se občas hádáme. Dále moje mladší splašená a nikdy neunavená sestra Valča, s kterou je často legrace, jako třeba když naučila našeho vlčáka Ronnyho skákat na trampolíně a moje babičky a dědečkové. Můj kraj také tvoří kamarádi, kteří se na mě nevykašlou, když je nejvíc potřebuji. Svět bez těchto lidí by mi připadal jako vyprahlá poušť bez života..
3) A do třetice jsem dostala za trest na občance napsat na A4 text o pořekadlu "Boží mlýny melou..." xD
Jak praví staré české pořekadlo. Možná si to lidé neuvědomují, ale každé pořekadlo či přísloví lidé vymysleli na základě vlastních zkušeností. A to znamená, že by mělo platit i v reálném životě lidí (většinou).
Když se podívám kolem sebe, vidím, že bych na každém člověku mohla použít dvě tři pořekadla. Například když jsem byla v páté třídě, dělali jsme s naší třídní učitelkou přípravy na přijímačky a pár lidí při přípravných testech podvádělo a já nebudu jmenovat, kteří to byli. No prostě ti lidé, kteří podváděli a připisovali si do svých testů body navíc, měli ,,lepší‘‘ výsledky než ostatní. Všichni si o nich mysleli, že jsou vážně dobří. Ale přijímačky neudělali. Jen doufám, že si uvědomili, že podváděli hlavně sami sebe. A právě tady platí přísloví Boží mlýny melou pomalu, ale jistě nebo taky Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Dokázala bych vymyslet ještě pár přísloví pro tento případ (jako třeba Na každého jednou dojde), ale dvě asi stačí... :D
Chápu, proč mám psát za trest zrovna toto přísloví. J
